5.5 2006 v 16.00 jsme v sestavě: Michal, Vojta, Havran (Dino), a Pepa vyrazili směr Ádr. Cestou jsme doplnili zásoby v podobě piva a cigaret odnaučovaček (coby kuřáci taky chtěli za 3 pětky)?! Nemilé překvapení nás čekalo v oblíbené hospůdce U PUMPY, kterou od loňského srpna přestavěli a vyměnili personál, no hrůza! Další překvápko bylo po příjezdu do Ádru.
Vykácení stromů pod skalama otevřelo nezvyklej pohled, zavření nejlepšího kempu, zděšení. Po postavení našeho 4 lůžkového apartmánu u známejch na zahradě, vydatné večeři a vyžrání několika piv jsme vyrazili na noční prohlídku okolních skal. V sandálích a s čelovkou lezení moc nejde. Druhej den po snídani Dino vysomroval průvodce na Křížák (skleróza je sviňská nemoc) a vyrazili jsme tamtéž. Už při rozlízání na lehčích cestách jsem zjistil, že můj morál těžce pokulhává (za ty 3 dny se to nezlepšilo), Dinovi to očividně šlo, lezl kdejakou šílenost (asi mu brzo vezmu míry na futrál). Já s Vojtou jsme přelezli pár lehčích cest (IV) a na druhým nějakou tu Dinovu šílenost. Na večír jsem se chtěl vykoupat v pískovně, ale dál jak po kolena to nešlo (asi bych vypadal jak eunuch). A tak jsem s Michalem šel radši na pivo. V průběhu dne se vedle našeho apartmánu přistěhovala 4členná rodina se psem (tímto zdravím Petra, Darinu, děti a psa). S taťkou a mamkou jsme se seznámili přes slivovici, se psem přes telku makovou.
Nedělní ráno probíhalo jako obvykle. Po ranní desinfekci rumíčkem na lačno a vydatné snídani v podobě instantní polívky a hořkého čaje začalo plánování, které bylo rychlé - směr Křížák. Darinka nás označila za slušné horolezce?, protože jsme šli spát už před půlnocí (první dojem není vždy ten správnej). Jen se trochu podivovala nad našima zásobama piva. Večer to pochopila. Na Křížáku jsme potkali Horoškolu a pár pěknejch horolezkyň, (máme je na videu). Na rozlezení jsme dali 2 cesty na První a Dino tam zkusil zas nějakou šílenost, ale nakonec s Michalem slanili z prvního kruhu. Po vylezení Dvojčat jsme zamířili pod Křížového krále. Dino tam měl z loňska vyhlídlou cestu (viz video). I když se začalo mračit, tak do ní nastoupil. Já bych to na prvním nelez. Michal šel druhej a u vrchu docela pěkně zmokl, takže já s Vojtou jsme se tam nepodívali.
Když ti dva slanili dolů, tak si vzájemně vynadali do pitomců, protože se ani jeden nezapsal do vrcholovky. S holkama, které lezly vedle, jsme se shodli, že kvůli tomu deštíku půjdeme na pivo a lezení pro dnešek strčíme zpátky do báglu. Cestou zpátky jsme dali dvě na žízeň U Peňáka a tlačenku a dršťkovou na hlad (tatranky mají sice energii, ale tlačenka s cibulou to je přece jen žrádlo). U stanu jsme uvařili druhej chod z našich zásob. Dino a Mik rožnili zelený steaky ze suprošu (zelená byla přeražená výrazně červenou marinádou), ale jinak byly dobrý. Mezitím se vrátili sousedi taky z večeře, a tak jsme je pozvali na pivo. Zásoby se rychle ztenčily a Darinka pochopila, došlo i na slivovici.
Pondělní ráno bylo docela krušný. Padlo všechno. Po desáté byla porada vzhledem k našemu aktuálnímu stavu (soused Petr teprve vstával), nikomu nechtělo lézt. A tak jsem rozhodl, že jdem na Hurajdu. U nástupu jsme byli jak tři trotli přivázaní k borovičkám (moc foukal vítr), zatímco Vojta táhl cestu. S báglem a zbytkovou opicou to byla krutá cesta. Drobná krizovka se dostavila na platu, když se mi seklo lano ve spáře a Vojta, místo aby mi pomohl ho vytáhnout, telefonoval. Tak dostal pomrd (promiň, nemyslel jsem to tak). Po slanění z Bratranecké jsme sbalili apartmán a vyrazili směr domů.
Cesta probíhala ve znamení hledání hospody (vzhledem k našim tři dny nemytým nohám) s venkovní zahrádkou a dobrou kuchyní. Úplně jsem zapomněl napsat vo starejch známejch, které jsme potkali, malého a velkého Rosťu, Pavla a další. Tak čau, kluci. Pro kritiky mého pravopisu : Pokud hrubky zásadně neovlivňují význam slov a vět, tak jsou mi upřímně u pr?!? Tak čau Pepa.
