Letní týden v Ádru

Vydáno dne 27. 10. 2016 (518 přečtení) Pojďme si přiblížit náš každoroční týdenní pobyt v Ádru. Nebude to, ale obyčejnou formou článku, na který jste ode mě zvyklý. Budou jej vyprávět tři lidi zároveň. První budu já – Peťa, vezmu si tak trošku na starosti roli vypravěče. Druhým je Pepa a poslední je Ráďa (pro neznalé Ráďa je přítelkyně Honzy Grepla).

Pepa: Ve středu jsem volal svému kamarádovi Pavlovi, jak to vypadá v Ádru s počasím. Dozvěděl jsem se, že lehce prší, ale přesto jsem ve čtvrtek odjel do Teplických skal. Lezl jsem půl dne s Pavlem a s jeho rodinou z HO Uherské Hradiště. Musím se přiznat, byl to letos můj první písek. Chtěl bych o lezení v Teplicích napsat víc, ale lezl jsem zde podruhé a průvodce nemám. Takže vše co vím, jsou názvy věží, u kterých jsme se pohybovali: Mrňous, Kanec a Paprika. Cesty, počasí, výhled, lezení = nádhera. Mohl jsem si užívat pohody, protože všechno tahal Pavel. Poťapal jsem si jen dolez na jednu věž od kruhu. Chtěl jsem se pustit do jednoho VIIa, nakonec to šel Pavel a byl jsem rád. Ve vrcholovce se z toho vyklubalo VIIc. Poslední cesta, balení, cesta na parkoviště, odjezd do Ádru, spánek. V noci pršelo a v pátek bylo mokro, takže se nelezlo. Nahrávalo to, ale mé taktice – mohl jsem dokončovat svoji diplomku. Odpoledne jsem se vydal jako rebelující člen do Hronova na „víkend s jógou“.
Petra: Konečně se dočkávám sms od Havrana: „Z Bystřice odjezd ve 12“. Jupí, už se nemůžu dočkat.
Pepa: Počasí nahrává lezení. Po předchozí domluvě s Pavlem a chvíli sezení ve vlaku si to štráduji kolem ozvěny přes koleje ke Třem obrům. Cestou jem udělal hezkou fotku skupince cizokrajných lidí, aby si vzpomněli, jak vlastně bylo v tom Ádru krásně. A po chvíli křik: „Hej, Pavle, počkej sem tady!“ Za Stránského kemp, vlevo vzhůru pod Zámek. Pod klenbou jsme první. Když jsem dolézal první délku, dole už mlsně čekala další dvojice. Byly ze Španělska. Cože? Tady v Ádru? Okey…
Petra: Pepo, ale my chceme vědět, jak šlo lezení tak už to neprotahuj.
Pepa: Spára pod klenbou je taková všelijaká, rozměrově pracující.
Petra: Takže?
Pepa: No na prvním ani omylem. Pod klenbou mě Pavel dobral a pouští se dál. Dle jazyka nás menších má výhodu. Cvaká kruh a pokouší se o čistý přelez. Moc těžké. Od té doby co se ulomil chyt cesta ztěžkla. Dolézá a jistí mě. Lezení je opravdu morfo! Docela mi natýká. Ale jsem tu. Výhled, fotky, jedním slovem paráda! Po slanění dáváme ještě Cestu maquistů na Křesadlo U kolejí rozloučení. Jedu do Hronova na jógu. Relax na max!
Petra: Zatímco si Pepa užívá krásného počasí si Havran, Honza, Ráďa a já potíme zadky na cestě do Ádru.
Ráďa: Přijeli jsme v sobotu navečer a nastal chaos v podobě vybalování, ubytování, stavění stanů. Jako nezbytně nutné se ukázalo vytyčení prostoru a vyvěšení vlajky naší kempové osady v podobě oddílového banneru.
Petra: Ještě, že bydlíme v kempu na zámku a ne u Stránských protože tam bychom zabrali polovinu kempu. Ráno jdeme na Křižák. Vše je krásně mokré. Jupí, a co víc začíná pršet. Jupí. Takže jdeme ten prokletý kopec zbytečně. Vracíme se do kempu.
Pepa: V neděli se zcela varovaný a uvolněný z jógy vypadávám do husitského ležení. „Co to je?“ Všichni sedí schovaní pod altánem. Na stole stojí plachetnice. Na chvíli se k bojovníkům přidám a pak jdu spát.
Ráďa: Jaká plachetnice? Pepo, to není plachetnice, ale mravenečník.
Petra: Tento název vznikl v průběhu našeho celého pobytu, ale všichni věděli, o co se jedná, takže se velice rychle ujal.
Ráďa: Vypít láhev mravenečníku zní mnohem hezčeji než rumu ne?
Pepa: V pondělí ráno vstávám a vracím se ke svým spolubojovníkům. Asi měli těžší noc, alespoň podle rychlosti vstávání to tak vypadá.
Petra: Ale Pepo my jsme na dovolený…
Ráďa: a celou noc jsme bojovali…
Petra: … a přemoct takového mravenečníka není jen tak.
Pepa: Odcházíme na Křižák.
Petra: Cestou sbíráme houby, a že jich není málo.
Ráďa: Lezu na ovčáka, je to moje první lezení na skále. Po cestě nahoru jsem zažila perné chvilky, ale nahoru jsem se vyškrábala. Úchvatný pohled z věže, celý Ádr jako na dlani. Po dostatečném pokochání se krajinou došlo na cestu dolů. Člověk y si myslel, že to bude třešnička na dortu. Ale opak by pravdou. Byla jsem mnohem víc unavená než po cestě nahoru.
Pepa: Kromě Ovčáka jsme lezli ještě na Ústeckou a Křeslo.
Petra: Na Ústecké se Pepa pěkně vyšvihl a natáhl Abdikaci. Klobouk dolů. Na Havranovi rady jsme se ještě vydali do cesty Ovčáci čtveráci. V případě, že by člověk vypadl před cvaknutím kruhu (což bylo velice lehce možné) zahučel by do spáry a už by ho nikdo, nikdy nevyndal. Není nad hvězdy s hvězdičkou a Havranovi rady.
Pepa: Dneska se zase vyšvihla Peťa a připravila ke snídani praženici s nasbíraných hub. To člověka opravdu nakopne!
Ráďa: Po včerejším opojení z lezení dnes volíme nejbezpečnější možnou variantu a vydáváme s Honzou pešky přes Vlčí rokli do Teplických skal. Přece jen si člověk musí ty skály nastudovat ze země.
Pepa: My odcházíme lézt do skaláku, nakonec se ale odpojuji a odcházím za jinou skupinkou lezců na Křižák.
Petra: Já, Havran, Márty (náš kamarád) a jeho dvě děti stojíme pod Gilotinou. Když vidím spáru uprostřed věže, kterou je plánovaný výstup, rozhodnu se, že raději zůstanu dole a pohlídám děti. Lezení nevypadalo vůbec jednoduše, ale zvládli to na jedničku, takže jim z vyhlídky máváme. S Havranem jdeme odpoledne ještě na Uhlířskou. Nejdelší komín mého života se značně podepsal na životnosti mých kalhot. Nemám v čem lézt. Ale za ten zážitek bych obětovala několik kalhot… Největší čest Havranovi, většinu komínu lezl na sólo. Večer sedíme a užíváme pohodičky.
Ráďa: Středa je dnem odjezdu. Loučím se s úsměvem na rtech a vědomím, že se sem chci za rok vrátit.
Pepa: Bohužel diplomka se sama nenapíše, takže se musím přidat k odjíždějícím.
Petra: Docela to vyhráli, leje jako z konve a mravenečník jako by z té lahve sám skákal do úst. Za celý den jsme došli nejdál do hospody. Ve čtvrtek je všude mokro. Ale i přesto se jdeme podívat do skaláku. Lezeme jednu cestu, všichni jsou mrtví. S Havranem se ještě chvíli potloukáme po skaláku, ale nenacházíme nic lezitelnýho. Odcházíme do kempu přivítat Horyse. V pátek přijíždí ještě kamarádi z Hradce. Jdu lézt s nimi. Vylezeme jednu cestu a začne zase pršet. Utíkáme se schovat do hospody, kde už sedí zbytek našeho osazenstva. Po společné poradě se rozhodujeme pro odjezd, není co řešit.

Tak zase za rok! Peťa, Ráďa, Pepa

WP2Social Auto Publish Powered By : XYZScripts.com