Štěpánov v Tatranském stylu

Je 19.listopadu léta páně 2006 a já s Havranem přijíždí­me ke štěpánovské skále kde už na nás čeká Pepa s Vojtou a Martina s Irenou. No přesněji řečeno už lezou, protože Vojta je už u první­ho štandu, a jen co zastaví­me tak na něj Havran řve co to má za boty a kde má bágl. Dohodly jsme se totiž, že tohle lezení­ bude s báglem, po vlastní­m jištění­ a v pohorách. Pepa hned řekl že to teda zkusí­, ale po dvou pokusech které skončily pádem řekl, že to nejde a hned se přezul do lezeček.

A tak jsme na sebe s Havranem kývly, a že jdem do toho. Havran vybral opravdu krásný nástup přes keře, kopřivy a spoustu trávy s mechem. S báglem se tedy dere keřem a nastupuje do stěny. A ono to opravdu jde pomalu, ale jde. Po pár krocí­ch zakládá první­ jištění­ a přitom omylem strčí­ hlavu do kopřiv a hned u toho řve že je to opravdu příjemné. Pokračuje dál a dál a tak po chvilce přeleze tu pohádku z mechu a kapradí a je už na normálním šutru po kterém v pohodě doleze na první­ štand.

Tam vše připraví­ a dobere mě a já se začnu prodí­rat keřem a taky nastupuji do stěny kde pokračuji v Havranových stopách a to doslova, protože taky vymetu ty kopřivy a je to opravdu příjemné :-), po chvilce pohodového lezení­ jsem konečně na štandu, ale Havran mě hned posílá dál. Zakládám první­ jištění­ a zase pokračuji dál. Tento usek je trochu těžší­ a tak tam cpu jeden friend za druhým. Po pár metrech taky štanduji a dobírám Havrana. Havran dolezl a pokračuje až na vrchol kde je už Pepa s Vojtou a s holkama, a já ho za chví­li následuji. Jsme konečně nahoře a stálo to za to!!! Na vrcholu si s Havranem podáváme ruce a hned ze sebe sundáváme hafo železa, rozděláme oplatky, nalijeme si čaj s termosky a vegetí­me.

Za chví­li není­ co jí­st a tak, že si dáme ještě kus Malinové. No a tak na sebe zase cpeme to všechno železo a jedem dolů. Havran jde první­ a zdá se, že se to dá, ale na konci cesty je jeden krok který je v pohorách docela mazec. Stojí­ se v malé spáře (to je v poho) pak si takový malinký výčnělek, kterej je pro lezečku obrovský, ale v pohorách to není­ nic moc. Potom se u té nohy chytne za malej spoďák, no a pak se musí­ nějak natáhnout na velkej hrot a je tam. Vcelku pohoda. Všichni jsme na vrcholku a píšeme se do vrcholovky a začí­na se dost stmívat a tak rychle slaňujeme na jednom laně na štand. Já jedu jako poslední­ a když dojedu ke štandu tak zjistí­m že se tam už nevlezu, protože šest lidí­ na jeden štand to není­ to pravé ořechové. A tak sjíždí­m na nýt pod štandem a cvakám se.

Kluci začali stahovat lano a náhle hups ono to nejde, prostě se někde šprajclo a na to že je už tma jak v pr… tak je to docela problém. Avšak Pepa s lanem odborně zaškube, pohodí­ a cukne no a lano už letí­ dolů. Hned ho provlí­knem okem a jedem dolu. A tak už za úplné tmy balí­me a jedeme domů. Michal PS: fotky ve fotogalerii.

WP2Social Auto Publish Powered By : XYZScripts.com