Super-Adr-Trip

"Holky, v létě jedu do Ádru, nepojedete se mnou?" ptal se nás v zimě Havran. "Jááááááááááááááásněěěěěěěěěěěěěě!". A od té doby každý večer nemohli dva lezčí­ci usnout horlivým nadšení­m. (To jako znamená, že jsme se hafo těšily!).

Původně jsme měly jet už v sobotu 4.srpna s ostatní­mi lezci, ale kvůli nesmyslným důvodům se odjezd musel přesunout až na úterý večer. Maminky se staraly (až nepří­jemně přespří­liš), aby nám nebyla zima a abychom netrpÄ›ly hlady. Nakonec to dopadlo tak, ?e jsme v?echna zavazadla, z nich? polovina obsahovala jĂ­dlo, sotva nacpali do auta. A to se tam je?tÄ› mÄ›la vejĂ­t Sára, Klára a Pepa. Jako spolujezdci jely karimatky.

Kdy? jsme se teda konečně ?přestěhovali? do �dru, v kempu u? na nás čekal Havran ve velice dobré náladě. Pobyt jsme zahájili příjemným poslechem Havranovy rozladěné kytary (to ?rozladění? tam bylo k dodání toho pravého kouzla, proto?e hrál opravdu dobře). Jeliko? u? byla tma, Sára duchaplně popadla baterku, a ?la si posvítit na nádherný skály tyčící se přímo nad kempem. ?Ty vole tady je skála! A dal?í! Týýýýjo!?. Nad?ení rozhodně neskrývala, jak se některým nejmenovaným zdálo. Neměly jsme sílu, čas ani chu? stavět stan, a tak jsme se nasockovaly k Havranovi (byl nad?ený). Lehli jsme si a spokojeni usnuli.

Druhý den, kdy? jsme se probudili z ru?né noci, kdy jsme byli v?ichni namačkaní jeden na druhého, vylezli jsme ze stanu a údivem nám klesla brada. Ty skály tam fakt byly! ?Já sem nekecala,? hlásila vysmátá Sára. Po celkem klidné asi hodinové snídani jsme se sbalili a vyrazili na Kří?ový vrch. Havran pro nás vybíral celkem lehké cesty, na kterých jsme mohly zdokonalovat techniku. A tak jsme lezli, smáli se, nadávali a taky nad?eně zapisovali svoje jména do vrcholových kní?ek.
?Havrane, kudy teÄŹ??
?No nahoru ne?!?
?Aha, dĂ­k, taky kam jinam...?

S obtí?emi jsme se vydrápaly na ka?dou skálu, kterou nám Havran s Pepou vytáhli. Vyzkou?ely jsme si hodiny, sokolíka, rajbl a kdy? při?la řada na kout, začalo pr?et. Je a? neuvěřitelné, jak rychle byly v?echny věci sbaleny a jak rychle jsme se dostali do tepla a sucha místní hospody. K večeru se dostalo i na koupání v celkem pěkném přírodním jezeře, tak?e byli v?ichni zase mokří. Tento den byl příjemně vyčerpávající a my ho zakončili grilováním zka?eného masa, ze kterého se linul velice nepříjemný smrad, a posloucháním Havranova hraní na kytaru.

Dal?Ă­ den, kdy? se v?ichni se?li u pozdnĂ­ snĂ­danÄ›, se prodiskutovala noc. MnozĂ­ z nás se dozvÄ›dÄ›li velice zajĂ­mavĂ© vÄ›ci. TĹ™eba ?e Sára nÄ›kolikrát za noc pĹ™esunula svoje lokty do Pepova obliÄŤeje a KlářinÄ‚Ëťch ?eber, ?e se Klára za tu jednu noc záhadnÄ‚Ëťm zpĹŻsobem otoÄŤila o 180º, ani? by nÄ›koho zranila, tak?e musela zbytek noci ÄŤuchat k nohám ostatnĂ­ch. VĂ­me na 100%, ?e pří?tÄ› si postavĂ­me svĹŻj stan a vezmeme si pro jistotu i ?punty do u?Ă­, proto?e Havran s Pepou hroznÄ› chrápali. PodruhĂ© se ?lo na Kří?ovÄ‚Ëť vrch. Nejprve se lezl pĹ™edem vybranÄ‚Ëť kout a hned potom slĂ­benÄ‚Ëť komĂ­n. PĹ™esunuli jsme se na men?Ă­ rajbl, na kterĂ©m jsme v?ichni tÄ›snÄ› pod vrcholem mÄ›li problĂ©m. Ale problĂ©my jsou od toho, aby se Ĺ™e?ily, tak?e jsme tam stejnÄ› dolezli. Vylezly jsme poslednĂ­ cestu, sbalily si vÄ›ci a nechaly jsme Havrana s Pepou ve skalách. Tento veÄŤer se nekonala ?ádná velká se?lost, ?li jsme brzo spát, abychom byli vyspanĂ­ na následujĂ­cĂ­ poslednĂ­ den.

Kdy? jsme se poslednĂ­ den na?eho super vÄ‚Ëťletu vzbudili, netu?ili jsme, co nás ÄŤeká. Kdybychom to vÄ›dÄ›li, asi bychom ani nevylĂ©zali ze spacákĹŻ. HavranĹŻv nápad, vylĂ©zt si na Hurajdu, a zkusit si vylĂ©zt i komĂ­n na Krále, se nám velice zamlouval. Na?e nad?enĂ­ v?ak záhy opadlo. Ve ¾ vysokĂ© vÄ›?e, kdy Klára s Pepou byli pĹ™etraverzovanĂ­ daleko od Sáry s Havranem, a nemohli se vrátit zpátky, zaÄŤalo pr?et a s tĂ­m zaÄŤal i boj o ?Sářin zadek?. Havran to rychle posbĂ­ral a pĹ™elezl za Klárou a Pepou, aby mohli slanit. Sáře ani tak nevadilo, ?e u? asi pĹ™es pĹŻl hodiny stojĂ­ v zimÄ› celá mokrá od toho ?Ă­lenĂ©ho slejváku, ani ?e se jĂ­ za zády hĹ™mĂ­ a v?ude kolem lĂ­tajĂ­ blesky. SpĂ­? se bála o toho, kdo pro ni poleze, proto?e mokrÄ‚Ëť pĂ­skovec pÄ›knÄ› klou?e a je velice nebezpeÄŤnÄ‚Ëť. TĂ­m zachráncem byl Havran. Nasazoval svĹŻj vlastnĂ­ ?ivot (taky koho jinÄ‚Ëťho, ?e jo...), aby Sáru dostal dolĹŻ. Lezl celou cestu, pĹ™i nĂ­? jsme my byly ji?tÄ›nĂ©, bez ji?tÄ›nĂ­ a pĹ™itom si roztrhnul svoje novĂ© kalhoty. Jakmile slanili, pĹ™estalo pr?et. PosbĂ­rali jsme Ä‚ĹźplnÄ› mokrĂ© vÄ›ci a utekli jsme pĹ™ed dal?Ă­m blĂ­?Ă­cĂ­m se de?tÄ›m do stanu.

Sklidili jsme zbytky jídla, oblečení a taky stan a vydali se na cestu domů. Poslední den se nám moc nevydařil, přesto byl výlet ú?asný, určitě nejlep?í z celých prázdnin. Havranovi tímto moc děkujeme a doufáme, ?e nás do �dru vezme znovu. :-) :-) :-)