Po několika lezeních na umělé stěně u a několika pokusech na menších skalkách u nás na Vysočině, mě lákalo vyzkoušet něco nového. Když jednoho dne přišel Havran a povídá - jedem do Ádru.
Co ty, jedeš s náma? Neváhal sem ani chviličku. Něco málo jsem už o lezení na písku slyšel, ale to, co mě čekalo necelých 180km od nás, předčilo všechna má očekávání. Cesta byla pohodová, zpříjemněná několika plechovkami sladového moku a historkami Havrana z předchozích Adrů. Už z dálky byly vidět po okolních lesích rozseté pískovcové věže. Nádhera.
Po příjezdu do kempu v podvečerních hodinách jsem nedočkavě pozoroval okolí a vyhlížel nějakej písek, ale nic! Příroda nás převezla, byla tma jak v pytli. Zklamaně jsem vybalil věci, ubytoval se a usedl k ohni kde už se griloval nějakej ten kousek myšiska z místního supermarketu. Padlo několik plechovek zlatavého moku a začínalo se ochlazovat,pivo už nemělo žádnou výhřevnost a tak přišel na řadu rum jednoho nejmenovaného výrobce a zas bylo veselo. Nechybělo vystoupení kytarového mága HAVRANA HERR FOGLA a pěvecké legendy MICHALA FISCHE. Za přispění nás ostatních zůčastněných se podařilo vytvořit skvělou atmosféru, kterou s námi bohužel nesdíleli ostatní ubytovaní.
O půlnoci jsem vyrazil díky skvělé osvětlovací technice vypůjčené od Michala, hledat nějakej ten pískovec a nehledal jsem dlouho. Po ujití asi šedesáti metrů se mě něco obrovského mihlo ve světle čelovky . JOOOOOO to je pískovec, ale obrovskej a další a ještě jeden. Přede mnou z úplné tmy rostly do výšky několik desítek metrů obří věže. Bliklo mě v hlavě...tak na ty si musím sáhnout, ale co to je??? Ono je to nějaký divný, hladký to se nemůže dát ani vylézt! Plnej rozpaků se vracím k ohni a o všem se radím nad lahví rumu s ostatními. Už nám to moc nemyslí, tak se slovy ráno moudřejší večera uléháme ke spánku.
Probouzeli jsme se do krásného zpočátku mrazivého dne. Rychle rozlepit oči a hurááá na, Křížový vrch. Odcházíme z kempu a já nemohu odtrhnout oči od nádherných věží tyčících se do výšky přímo nad našima hlavama . Po cestě probíráme naše noční vystoupení. HAHA.
Na Křížovém vrchu je živo. Na některých věžích se pere o tužku na vrcholku i několik horolezců.
Havran bez nějakého velkého přemyšlení vybalí věci hned u první věže a leze. Vypadá to jako úplná sranda. Nic co bych taky nezvládnul. Říkám si pro sebe. Proč nejdeme na něco pořádného??? Havran bez větších problémů zakládá jedno jištění za druhým, provazuje hodiny a tváří se jako úplnej profík. Je na vrcholu.
Navazuji se na lano já. Je to strašná sranda. Není se čeho držet a i to málo co se dá trošku chytit strašně klouže. Jsem dva metry nad zemí a nevím co dál. Havrane kudy teď. Pořád na horu. Dyt víš ne? Vím, ale jak? Plácal jsem se tam asi hodinu, ale vylezl jsem. Havran mě podává vítězně ruku a je to, mám to za sebou. První písek. Celé odpoledne se opakovalo to samé. Plácání se nahoru rychlé slanění a znovu a znovu. Den utekl jako voda a my už zase seděli u ohně, zas grilovali kousek masa, zas otvírali jeden zlatý mok za druhým i rum tu byl s náma a nechybělo vystoupení geniálního kytaristy. A jeho pěveckého doprovodu.
Adršpach je jedinečné a úžasné místo, až už si horolezec, turista, alkoholik nebo jen člověk kterého nebaví sedět doma a rád pozná nová místa našeho malého státečku. Při odjezdu mě bylo jasné že lezení na pískovci je nádherné a nebezpečné zároveň. Pokud ale máte okolo sebe lidi na které se můžete 100% spolehnout je těch nádherných a příjemných zážitků o hodně víc!
Havrane, Michale DÍKY
