rucelogo

BYSTŘICE NAD PERNŠTEJNEM                   

SCLOGIN

Adršpach - srpen 2005

Den prvý

 

Po všem handrkování­ kdo pojede a kdo ne, jsme s Pepou odjeli do Ádru. Cesta celkem šla, až na slušnou bouřku, kterou jsme přivezli až do kempu. Kemp byl vcelku dost obsazenej, ale mí­sto pro náš "staneček" jsme našli. Kamarádi z CK Klíč byli někde v hospodě, nebo doma a tak jsme si udělali stejky a otevřely plechy s pivem. Pepe naznal, že nám začíná "Týden teplého piva." Déšť ustal a tak jsme konstatovali, že zí­tra to bude dobrý. Nemilá pří­hoda mě však čekala ještě téhož večera. Při ulehání­ ke kýženému odpočinku jsem zjistil, že nafukovačka, kterou jsem pro tento týden vyměnil za osvědčenou karimatku, je asi prasklá, a tak budu muset spát na "holé a studené" zemi.

 

Den druhý

 

Ráno nás ví­talo hřejivým sluncem a krásnou oblohou, a bylo jasné, že ačkoli včera pršelo, na křížáku se bude dát něco přelézt. V klidu jsme posní­dali pytlíkový polí­vky, kafe a cigárko, a pomalu jsme se začali chystat. Jediná věc která kazila krásný den byla skutečnost, že ze šesti lidí­, kteří­ měli jet jsme tady dva. Taky jsme zjistili, že nemáme olej do loučí­ a pár další­ch maličkostí­, ale na druhou stranu jsme tady tak co. Něco k poledni už bylo jasné, že šutry budou dobrý a tak jsme vyrazili směr Křížový Vrch. Vše bylo na svém místě no a tak jsme začali na Dvojčatech Komí­nem (III) no a na druhém ještě Pod slanění­m (V).

 

Pak jsme se pĹ™esunuly na Druhou a tam jsem Pepu nahnal do Idylky (VI), kterou skoro natáhl, ale dolez byl takovej nějakej krkolomnej. Nakonec to, ale dopadlo dobře a my se mohli přesunout na První­. Tady jsou (zatí­m) jen dvě cesty, který připadají­ pro naše lezení­ v úvahu. Tou první je Komín (III), ale protože tuhle cestu jsem lezl minule s Michalem, tak padl výběr na Východní­ hranu/1.varianta (V). Je to pěkná cesta s hezkým přeskokem hned na začátku. Na vrcholku První­ jsme se pokochali výhledem a s nádherným pocitem jsme slanili dolů.

 

Naše další­ cesta měla vést a? na okraj hřebene, protože jsem chtěl Pepu poslat na Kocoura. To byla vlastně naše první­ cesta na pí­sku, loni při horoškole, a já už ji natáhl minule. Ale cestou jsme se zastavili u Tvrze no a Pepa tady natáhnul mokrou a zelenou cestu Jižní­ stěna (V) a já jsem tahal Kouzelné brýle (VI). Po těhle přelezech jsme naznali, že toho na první­ den bylo dost a šli jsme do kempu chystat večeři.

 

Den třetí­

 

Při včerejší­m popocházení­ po křížáku, jsem na dnešní­ rozlezení­ vybral Unavené kameny. Takže po snídani, která byla opět polévková jsme vyrazili zdolat další­ cesty. Jak se však ukázalo moje volba nebyla zcela správná. Pepa nalezl do Pravé© (IV) cesty a hned po nástupu zjistil, že "tady" to dost solí. No po usazení­ dvou bambulí asi v prvních šesti metrech, zbytek dolezl a tak sem musel za ní­m. Po sejítí­ jsem ze solidarity k jeho výkonu nalezl do JZ stěny (V) a musel jsem konstatovat, že na první­m to tady opravdu dost solí­. Po tomhle rozlezení­ jsme chtěli vylézt něco na Čertových kamenech, které jsou hned vedle, ale po prostudování­ terénu jsme tento cíl­l opustili.

 

Rozhodli jsme se přesunout na střední část hřebene někam ke Květnové. Cestou jsme procházeli kolem Křížového krále a začali jsme obhlížet jak se na něho dostat. Podle průvodce na něj vede nejlehčí­ cesta za VIIa. Studovali jsme terén, ale ani jednomu se nám do toho nechtělo , ale určitě se tam podíváme až ještě trochu potrénujem. Hned vedle krále je stěnka s takovým pěkným rajbáskem a kruhem tak Pepa natáhl alespoň tohle.

Jelikož byl král nedostupný chtěli jsme vylézt alespoň něco. Navrhnul jsem cestu Sokolí­k na Kruhovou, ale bylo tam opět plno a tak jsme přešli na Pevnost. Tady jsem Pepu tlačil do Logické závislosti, ale byl rozhodnutý, že tohle nepůjde, ale vybral si Večerní­, ve které ovšem byly nalezlí asi tři lidi. Já opět tak jako nedávno pokukoval po Eteliným žlábku, ale stejně jako při návštěvě s Michalem jsem se nerozhodl, a tak jsme odešli na Haničku.

Na Haničce Pepa natáhl Západní cestu (IV), kterou jsi pamatoval z loňska. Po slanění­ jsem se odhodlal a nalezl jsem do JZ spáry (VI), kterou jsem si slí­bil minule. Dolezl jsem ji a byl jsem rád, že jsem si splnil co jsem chtěl přelézt. Během našeho zápolení­ na Haničce se uvolnila Večerní (III) na Pevnosti a tak Pepe natáhl na Pevnost aspoň tohle. Nakonec jsem ještě zkusil nalézt do Černobylu (VIIa), ale na ten den už to nebylo.

Při balení­ nás ovšem zaskočil maní­k, který mezití­m přišel na Haničku. Lehce přehoupnul jednu cestu (později jsem zjistil Marcipán VIIIa) a chystal se do další­. Tak jsme urychlili balení a mazali se dívat jak se to dělá. Ten člověkk (Pavel z Labáku) vyhopsknul cestu hned vedle (snad VIIb) no a nakonec ještě další­ VIIIa. Zdrceni jeho výkonem, ale s myšlenkou, že snad taky někdy něco polezem jsme odešli schladit hlavy do jezírka ve skaláku. Cestou jsem chtěl ověřit pří­jezd Petra a Michala. K mému velkému zklamání­ jsem ovšem zjistil, že Petr nepřijede a Michal na nás už čeká v kempu. Naví­c se začalo trochu kazit počasí­ a tak to šli i s Michalem zapí­t k Peňákovi. Michal sebou přivezl menší­ deští­k a tak jsme se modlili za lepší­ počasí­.

Den čtvrtý

Dnešní ráno nás vzbudilo slabým deštěm po kterém přišel větší déšť. Nikdo z toho neměl velkou radost, ale využili jsme toho k prohlí­dce skaláku, protože Michal tam ještě nebyl. Z tohohle výletu je taky většina fotek, protože při lezení­ jsme byly jen dva a to se fotí­ blbě. Ve skaláku bylo hezky, dokonce jsme namysleli nějaké výtupy na zdejší veže (hahaha). Při návratu do kempu už vylezlo i sluníčko no a tak jsme zahájili odpolední­ siestu. Ze spaní­ nás probudil řev cimrmanova divadla, neboť v kempu se jeden boreček rozhodl, že spáchá sebevraždu ohluchnutí­m z autorádia.

No když už jsme vstali a přemýšleli co budem dělat, padl návrh jít se podívat do království­. Sbalili jsme cajk a vyrazili. S Pepou jsme naznali, že vezmeme Michala na Bratraneckou a Hurajdu tak, jak nás vedli kluci z Klíče. Když jsme procházeli kolem Krále, tak jsme si prohlídli komí­n kterej na něj vede, ale nikomu, ani mě se do něj nechtělo. Naví­c začal trochu pofukovat vítr a tak Pepa spěchal natáhnout ten choďák na plato mezi Hurajdou a Bratraneckou. Počasí­ se začalo dost rychle kazit a tak sem Pepu tlačil do překroku na Hurajdu, ale vůbec se mu do toho nechtělo. No tak sem to zkusil já, šlo to, ale jak sem tam nalí­zal tak začalo krápat a my museli dolů.

Byl proveden rychlý ústup slanění­m z Bratranecké již za slušného deště. Sbalili jsme fidlátka, a promočení­ jsme se vrátili do kempu. Obloha byla stále zatažená a protože jsme byli stejně promočení­, šli jsme se aspoň vycákat do jezí­rka. Cestou zpět jsme se dohodli, že budeli pršet i zí­tra ráno tak pojedem domů. Bylo to vcelku nepří­jemné rozhodnutí­, ale co dělat, když skály jsou mokrý a játra chcem ještě chví­li používat. Na večeři jsme grilovali králí­ka, kuře a nakládanou slaninu, které dovezl Michal a zapíjeli už zdaleka ne teplým pivem.

Den pátý

Ráno nás probudilo zataženou oblohou a deštíkem a bylo tedy jasné, že odjíždí­me. Sbalili jsme stan i věci, a se slzou v oku se rozloučili s klukama a se skálama. Tenhle výlet se moc nepodařil, hlavně pro Michala, kterej si přelezl vlastně jen jednu cestu. Cestou domů jsem rozhodl, že letos se budem muset do Ádru ještě aspoň jednou podí­vat.

weby_banners

sponzori_banner