rucelogo

BYSTŘICE NAD PERNŠTEJNEM                   

SCLOGIN

Škrovád 2005

Den prvý

 

Tak po delší­m období nepříznivého počasí jsme konečně v sobotu navečer vyrazili na plánovaný výlet do pískovcové oblasti Škrovád u Chrudimi. Cesta probí­hala dobře téměř až na mí­sto určení­, tedy před hospodu u mostu. Ale asi čtvrt kilometru před hospodou jsme potkali vcelku slušně zaparkovaný auto a dva příslušníky, kteří­ honili řidiče.

 

Tato ukázka mistrovské jízdy nás nijak neodradila od našeho záměru ubytovat se někde poblíž skal a nazítří­ něco přelézt. V očekávání­ klidného odchodu do skal jsme přijeli před hospodu. Jaké však bylo naše překvapení­, když před hospodou bylo asi sto lidí­ sedící­ch na lavičkách, kteří­ popí­jeli pivo a zajídali ho grilovanou klobásou či krkovicí­. Proto i my, ačkoliv z domu již najezení­, jsme neodolali a k první­mu pivku jsme též něco zakousli. Už to vypadalo na pří­jemně strávené chvilky před spaní­m, když za námi dorazil déšť. I přes narůstající­ obavy, zda má cenu setrvat na mí­stě, jsme vyrazili hledat možné mí­sto k ubytování­.

 

Po předběžné obhlí­dce a za stálého mrholení­ jsme vybrali převis hned na začátku lomu. K našemu velkému zklamání­ a také vyděšení se z mí­sta, kde jsme chtěli složit svá těla, ozý­valo vrr,vrr,vrr. Protože bylo asi deset večer a bylo tam pár stromů, nebyli jsme schopni určit, na které straně je přesila, rozhodli jsme, že my budeme spát jinde. Od skupiny mí­stní­ch mladíků jsme byli ubezpečeni, že na druhém břehu asi 500m proti proudu je pří­střešek i s ohništěm. Vybaveni jednou čelovkou jsme šli hledat ono mí­sto, které mělo být na cestě nahoru, dolu, stále rovně, údolí­m z lesa do lesa, pak nahoru doprava, kousek dolů. Ačkoliv popis trasy nebyl zcela přesný, tak asi po půl hodině bloudění­ jsme ho našli. Mezití­m dalo počasí­ za pravdu mně, který cítil, že zí­tra se poleze, a přestalo pršet. Rozradostnělí z nálezu mí­sta, kde budeme spát, jsme se vrátili zpět do hospody a poručili si na dobrou noc ještě pivko.

 

V hospoděě bylo živo, a tak jsme se přidali k veselému dovádění­ a až do dvou do rána jsme okolí­ udivovali svými výkony u pingpongového stolu. A protože bylo přece jen trochu pozdě, vypravili jsme se do hajan. Mraky byly ty tam i hvězdy bylo možné spatřit, problém ovšem spočí­val ve vzdálenosti našeho přístřešku od mí­sta, kde jsme se právě nacházeli. Po dohodě, že nalezený pří­střešek je sice hezký a suchý, ovšem je daleko, jsme se šli složit na mí­sto, které bylo vlhčí­, ale bližší­. Po pří­jemně stráveném večeru jsme "asi" za chví­li usnuli.

 

Den druhý

 

Ráno, které se trošku protáhlo, nás ví­talo sluncem a my jsme se mohli těšit na nadcházející­ zážitky. Po rozcvičce a skupinovém fotu (co kdyby) jsme začali zdolávat první­ metry pí­skovcových stěnek. Oproti naší­ první­ návštěvě v téhle oblasti byl pí­sek podstatně sušší­ a lezlo se perfektně. Já jsem lezl s Andreou, která lezla jen na umělé stěně a venku na skalách byla poprvé a Petr se přidal k Pepemu. Postupně jsme lezli všechno, co se nám zdálo lezitelné. Andrea si vedla skvěle a po pár pokusech se naučila taky slaňovat. Jeliklož se čas posunul ke třetí­, tak jsme se přesunuli zpátky do základní­ho tábora na obí­dek a kafíčko.

 

Po chvilce odpočinku jsem natáhl ještě takovej pěknej zasolenej koutek s plošinkou na konci, takže jsme si udělali ještě vrcholové fotky. Na závěr Pepe natáhl ještě jednu cestu, do které všichni bez problémů nalezli. Jenom já jako poslední­ lezec jsem v ní­ utrhl takovej středně velkej kousek písku. To byla taková nepovedená tečka za jinak nádherně strávenou neděli­. Jednou chybou v téhle oblasti je zatí­m neexistující­ průvodce, takže nejde ani popsat, co a za kolik jsme to vlastně lezli. Pravdou ovšem zůstává, že tahle oblast je nejblíže položeným pí­skem od nás, a tak si tu určitě ještě polozí­me.

weby_banners

sponzori_banner