rucelogo

BYSTŘICE NAD PERNŠTEJNEM                   

SCLOGIN

Tradiční jarní­ výlet do Ádru

5.5 2006 v 16.00 jsme v sestavě: Michal, Vojta, Havran (Dino), a Pepa vyrazili směr Ádr. Cestou jsme doplnili zásoby v podobě piva a cigaret odnaučovaček (coby kuřáci taky chtěli za 3 pětky)?! Nemilé překvapení­ nás čekalo v oblí­bené hospůdce U PUMPY, kterou od loňského srpna přestavěli a vyměnili personál, no hrůza! Další­ překvápko bylo po pří­jezdu do Ádru.

Vykácení­ stromů pod skalama otevřelo nezvyklej pohled, zavření­ nejlepší­ho kempu, zděšení­. Po postavení­ našeho 4 lůžkového apartmánu u známejch na zahradě, vydatné večeři a vyžrání­ několika piv jsme vyrazili na noční­ prohlí­dku okolní­ch skal. V sandálí­ch a s čelovkou lezení­ moc nejde. Druhej den po sní­dani Di­no vysomroval průvodce na Křížák (skleróza je sviňská nemoc) a vyrazili jsme tamtéž. Už při rozlízání­ na lehčí­ch cestách jsem zjistil, že můj morál těžce pokulhává (za ty 3 dny se to nezlepšilo), Dinovi to očividně šlo, lezl kdejakou ší­lenost (asi mu brzo vezmu mí­ry na futrál). Já s Vojtou jsme přelezli pár lehčí­ch cest (IV) a na druhým nějakou tu Di­novu šílenost. Na večí­r jsem se chtěl vykoupat v pí­skovně, ale dál jak po kolena to nešlo (asi bych vypadal jak eunuch). A tak jsem s Michalem šel radši na pivo. V průběhu dne se vedle našeho apartmánu přistěhovala 4členná rodina se psem (tí­mto zdraví­m Petra, Darinu, děti a psa). S taťkou a mamkou jsme se seznámili přes slivovici, se psem přes telku makovou.

Nedělní­ ráno probí­halo jako obvykle. Po ranní­ desinfekci rumíčkem na lačno a vydatné sní­dani v podobě instantní­ polí­vky a hořkého čaje začalo plánování, které bylo rychlé­ - směr Křížák. Darinka nás označila za slušné horolezce?, protože jsme šli spát už před půlnocí­ (první­ dojem není­ vždy ten správnej). Jen se trochu podivovala nad našima zásobama pi­va. Večer to pochopila. Na Křížáku jsme potkali Horoškolu a pár pěknejch horolezkyň, (máme je na videu). Na rozlezení­ jsme dali 2 cesty na První­ a Di­no tam zkusil zas nějakou ší­lenost, ale nakonec s Michalem slanili z první­ho kruhu. Po vylezení­ Dvojčat jsme zamířili pod Křížového krále. Dino tam měl z loňska vyhlí­dlou cestu (viz video). I když se začalo mračit, tak do ní­ nastoupil. Já bych to na první­m nelez. Michal šel druhej a u vrchu docela pěkně zmokl, takže já s Vojtou jsme se tam nepodí­vali.

Když ti dva slanili dolů, tak si vzájemně vynadali do pitomců, protože se ani jeden nezapsal do vrcholovky. S holkama, které lezly vedle, jsme se shodli, že kvůli tomu deští­ku půjdeme na pivo a lezení­ pro dnešek strčí­me zpátky do báglu. Cestou zpátky jsme dali dvě na ží­zeň U Peňáka a tlačenku a dršťkovou na hlad (tatranky mají­ sice energii, ale tlačenka s cibulou to je přece jen žrádlo). U stanu jsme uvařili druhej chod z našich zásob. Dino a Mik rožnili zelený steaky ze suprošu (zelená byla přeražená výrazně červenou marinádou), ale jinak byly dobrý. Mezití­m se vrátili sousedi taky z večeře, a tak jsme je pozvali na pivo. Zásoby se rychle ztenčily a Darinka pochopila, došlo i na slivovici.

Pondělní­ ráno bylo docela krušný. Padlo všechno. Po desáté byla porada vzhledem k našemu aktuální­mu stavu (soused Petr teprve vstával), nikomu nechtělo lézt. A tak jsem rozhodl, že jdem na Hurajdu. U nástupu jsme byli jak tři trotli přivázaní­ k borovičkám (moc foukal ví­tr), zatí­mco Vojta táhl cestu. S báglem a zbytkovou opicou to byla krutá cesta. Drobná krizovka se dostavila na platu, když se mi seklo lano ve spáře a Vojta, mí­sto aby mi pomohl ho vytáhnout, telefonoval. Tak dostal pomrd (promiň, nemyslel jsem to tak). Po slanění­ z Bratranecké jsme sbalili apartmán a vyrazili směr domů.

Cesta probíhala ve znamení­ hledání hospody (vzhledem k našim tři dny nemytým nohám) s venkovní­ zahrádkou a dobrou kuchyní­. Úplně jsem zapomněl napsat vo starejch známejch, které jsme potkali, malého a velkého Rosťu, Pavla a další­. Tak čau, kluci. Pro kritiky mého pravopisu : Pokud hrubky zásadně neovlivňují význam slov a vět, tak jsou mi upří­mně u pr?!? Tak čau Pepa.

weby_banners

sponzori_banner